Mandala Art for Insight and Healing
by Jana Volfova

 Mandala - její význam a historie

Ať už jste se s mandalou setkali kdekoliv, většina z vás asi netuší, jaký je její pravý význam. Nejedná se jen o omalovánku. Představte si nekonečno. 
Dokonalost. Rovnováhu. Geometrii. Sjednocení. Meditaci. Vědomí. 
Všechna tato slova dohromady vyjadřují mandalu. 
A proč vypadá tak, jak vypadá a má pro spoustu lidí hluboký význam?

Slovo mandala pochází ze sanskrtu a je tedy východního původu.“ (Dahlke, 2010)
V tibetském buddhismu má mandala ústřední spirituální význam. Tohle slovo tento význam přirozeně odráží, je složeno etymologicky ze dvou slov: „manda“ což znamená „nádoba“ a přípona „-la“ jejíž význam je „esence“. Slovo mandala znamená tedy „nádoba na esenci, kterou je myšlena „esence skutečnosti, reality“.

Brauen (1998) uvádí, že mandala ve své podstatě představuje symetrický diagram, který je soustředěný kolem svého středu a který je rozdělen do čtyř stejně velkých kvadrantů.
Susanne F. Fincher říká: „Mandala znamená střed, obvod nebo magický kruh.“
Podle Fincher převzal švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung tohle slovo ze sanskrtu a popisuje jím kruhové kresby, které prováděl se svými pacienty. „V oblasti náboženských rituálů a v psychologii označuje kruhové obrazy, jejich kreslené, malované, plastické nebo taneční ztvárnění.“
Jak dále Fincher uvádí: C.G.Jung spojil mandalu se středem celkové osobnosti, s „Já“. Přišel také s myšlenkou, že mandala ukazuje naši přirozenou potřebu prožít všechny nám dané možnosti, naplnit ideál celé naší osobnosti. C.G.Jung ve své knize říká, že individuální mandaly využívají neomezený počet motivů a symbolických bodů, ze kterých je možné vyčíst celek individua a jeho vnitřní i vnější prožitek světa.Růst směrem k celistvosti je přirozený proces člověka, který nám ukazuje jedinečnost a individualitu každého jedince. Tohle je důvod, proč Jung nazývá tento proces individualizací. 

Časové vymezení prvního výskytu mandal je vcelku obtížné až nemožné. Dahlke tvrdí, že „jednou z prvních mandal by mohl být například pád nějakého meteoru do praoceánu.“ Podstatou každé mandaly je středový bod. Rozvedeme-li tento bod, dostaneme přímku a rozvedeme-li přímku dále, vzniká kruh – mandala.
Motiv kruhu se však objevuje už v dávné historii lidstva. Kruh, spirála a podobné obrazce byly používány v dávných skalních rytinách např. v Africe, Evropě či Severní Americe. Přestože účel těchto kreseb zůstává záhadou, domníváme se, že byly velice důležité, neboť jich bylo vytvářeno velmi mnoho. 

Susanne F. Fincher se zamýšlí nad tím, zda existuje z informací o lidech něco, co by nám mohlo pomoci vysvětlit důležitost kruhu. Obrátíme–li se k počátku našeho stvoření zjistíme, že vyrůstáme z malého kruhového vajíčka, které je umístěno v kulovitém prostoru – děloze. V okamžiku porodu přicházíme na svět kruhovými svaly porodního kanálu. Jakmile se ocitneme na světě, zjistíme, že jsme na planetě, která sama o sobě je kulatá a pohybuje se po kruhové oběžné dráze kolem Slunce. Dahlke tvrdí, že „také náš těsný vesmír, naše Sluneční soustava, je jednou mandalou. 
Nejsme si vědomi našeho otáčení, protože jsme na zem připoutáni gravitací, ale naše tělo o něm ví. Dokonce naše tělo je tvořeno z atomů, které krouží podle vzorců různých křivek a atom sám o sobě, je také mandalou. Takto jsme předurčeni k tomu, abychom reagovali na obraz kruhu.

Mandaly, i když v různých podobách, plní ve všech kulturách stejnou roli – jsou důležitými symboly osobního růstu a vhledu do vlastní psyché. Představují možnost osvojit si celostní pohled na život. Vytváření mandal je jedním z nejoriginálnějších způsobů, jak lidé po celém světě intuitivně naplňují svou touhu po celistvosti.  Existuje ale ještě jednodušší způsob, jak využít sílu mandal ve svém životě. Můžeme se soustředit na to, abychom symboliku mandal aplikovali ve svém myšlení a činech.  Stačí se jenom začít dívat..

Příroda je plná mandal a můžeme se s nimi setkat v nejrůznějších formách. Hodíme-li kámen 
do vody, vzniká taktéž kruhový obraz na hladině. Stejný obraz – avšak v prostoru, vzniká za slovem. Za slovem se skrývá zvuk a za zvukem mandala, neboť zvukové vlny se rozprostírají směrem od centra. Stejně tak jiskra a každé světlo je mandalou. Jejich vibrace se rozprostírají rovněž od centra ve všech směrech. Stejně tak se můžeme s obrazy mandal setkat na průčelích a v oknech některých katedrál. Učiníme-li příčný řez lodyhou, stonkem, větví či kmenem stromu, podíváme-li se na pavoučí síť, zobrazuje se nám mandala. Další mandalu nalezneme ve formě ulit mlžů. Každá slupka jablka, která je oloupaná v jednom tahu představuje mandalu a čím více se učíme mandaly vidět, tím více jich budeme nalézat..
V esoterickém pojetí je mandala stvořená bytost, která má jasný cíl a poslání.

 Důvod, proč jsou mandaly oblíbené a užívané napříč kulturami, které jim přisuzují tak velký význam v souvislosti s člověkem i podstatou bytí, tkví mimo jiného v možnostech působení na čakry (energetické víry v těle). Jelikož jsou čakry považovány za činitele ovlivňující duševno i fyzično, mohou být mandaly, které je dokážou harmonizovat, součástí alternativní léčby různých obtíží.
Mandala může být elegantní a komplikovaná, obtěžkaná symboly a vibrující barvami nebo jednoduchá a skromná. Každý z těchto typů má svou moudrost a pravdu. Aby jste odemkli jejich tajemství, musíte nahlédnout pod povrchní dojem a pochopit detail v každém drobném aspektu vzoru. Jestliže pochopíte vzkaz jednotlivých tvarů a barev, můžete se změnit a přiblížit se stavu klidu a míru. Tento komplikovaný způsob pohledu, dívat se vždy hlouběji do věcí, dává originální a neotřelý způsob chápání světa. Východní kultury mandaly vždy vnímaly především jako nástroje umožňující cestu dovnitř mysli, jako prostředky k sebeobjevování a sebepoznání.

Bezpochyby největší zásluhu na tom, že i moderní západní svět dnes doceňuje tento význam mandal, má Carl Gustav Jung – jeden z nejvýznamnějších představitelů západní psychologie a zakladatel analytické psychoterapie o němž jsem psala již výše. Jungův zájem o mandaly vyvstal z jeho neobvyklé vášně pro mytologii a mystické odnože náboženství. Během své letité praxe psychoterapeuta se profesor Jung neustále snažil pochopit lidskou psýché s pomocí obrazů světové mytologie, symbolismu a mysticismu. Tak se dostal i k mandalám, které nejdřív roky sám maloval každý den. Jung o této své životní etapě napsal:  

Každé ráno jsem si do svého sešitu načrtnul malou kruhovou kresbu, mandalu, která, zdá se, korespondovala s mou vnitřní situací daný den. S pomocí těchto kreseb jsem byl schopen pozorovat proměny své psychiky každý den. Mé mandaly byly kryptogramy… v nichž jsem viděl sebe – tedy mé celé já – ve své aktivitě.“

Později začal Jung mandaly využívat i jako nástroj psychoterapie pro své pacienty. Dle Junga představovala kresba mandal pro pacienty přirozený způsob řešení jejich vnitřních konfliktů a cestu k nastolení větší rovnováhy a celistvosti jejich osobnosti.  
To ale není všechno. Jung chápal psychologický význam mandal mnohem komplexněji. Dle Junga vyjadřuje mandala ten nejdůležitější ze všech archetypů – tedy idejí pocházejících z kolektivního nevědomí (oblasti psýché, jež dle Junga sdílejí všechny lidské bytosti) – archetyp Bytostného Já.

 

Bytostné Já (Self) je Jungovou (psychologickou) interpretací středu lidské duše. Je to místo, které sjednocuje celou naši psýché. Jung vysvětluje, že naše ego (s kterým se tak rádi ztotožňujeme v běžném životě) ve skutečnosti tvoří jenom nepatrnou část toho, kým ve skutečnosti jsme.  Chceme-li se vrátit k celistvosti, k jednotě se sebou samými, musíme své vědomí rozšířit daleko za hranice našeho egaA také se nakonec musíme potkat se svým nevědomím a jeho stíny. Některé odpovědi, které potřebujeme, totiž zůstávají skryté pod povrchem. Otec psychoanalýzy a Jungův kolega – Sigmund Freud – přirovnal tento vztah vědomí a nevědomí k ledovci. Špička ledovce představuje vědomí a jeho obrovský zbytek, který sice nevidíme, jelikož zůstává skrytý pod hladinou oceánu, je obrazem našeho nevědomí.

Jung dává odpověď na všechny tyto otázky. Dle Junga kvalita našeho života doslova závisí na tom, jaký vztah vládne mezi naším Bytostným Já a egem. Pokud žijeme vědomě, jsou oba v rovnováze. Jsme plní životní energie a chuti něco tvořit. Máme dobrý pocit ze směřování našeho života a cítíme se celkově naplněni.

Pokud se ale zcela ztotožňujeme s hlasem našeho ega, život se může jevit jako fádní a prázdný (i když pro to „navenek“ nemusí být zjevný důvod). V takových případech se zásah Bytostného Já do života může jevit jako projev vyšší moci. Jde zejména o situace, kdy sice cítíme, že jednáme v prudkém konfliktu se sebou samými, ale rozum (ego?) nám říká, abychom pokračovali v tom, co děláme. A tak pokračujeme v šíleném pracovním tempu. Nebo dál děláme dobře placenou práci, která nás ale ve skutečnosti vůbec nenaplňuje. Nebo utrácíme hromady peněz za věci, které vlastně nepotřebujeme. Uspokojujeme tak potřeby našeho ega, nikoliv Bytostného Já.  A pak najednou, jakoby z ničeho nic se vyskytne souhra okolností, která vše změní. Vše může na začátku vypadat jako pohroma. Nervové zhroucení. Vyhazov. Bankrot. Nuda. Samota. Později se ale tyto okolnosti jeví jako „to nejlepší, co se vám mohlo přihodit“.
Ve skutečnosti totiž došlo jenom k prohře ega… Bytostné Já se konečně prodralo napovrch.  
A jak to celé souvisí s mandalami?  Jung říká, že právě ve chvílích sílících vnitřních konfliktů a krizí je vhodné sáhnout po tužce a vyzkoušet kresbu mandaly. Jung rovněž u svých pacientů vypozoroval, že se zlepšujícím se stavem jejich psychiky se měnily i kresby jejich mandal.  Díky Jungovi se v současné době mandaly hodně využívají v různých formách psychoterapie a léčby, například v rámci art terapie.

Ráda vám na svých kurzech představím techniku tečkování, pokud se rozhodnete vytvořit si mandalu svépomocí. Tento proces malování mandaly vám může pomoci k poznání sebe sama. Navodí pocity vnitřního klidu, harmonie a uspokojení. Přinese možnost pochopit a ovládnout své emoce. 
V neposlední řadě může být mandala, jak už bylo zmíněno, formou terapie...


K sepsání tohoto článku mi pomohla tato literatura :
JUNG, C.G. Mandaly – obrazy z nevědomí.
HANSEN, H. Mandala – archetyp – kosmogram vesmíru.
FINCHER, S.F. Vytváření mandaly: cesta poznání a sebevyjádření: praktická kniha pro vytváření a výklad léčivých kruhových obrazců.
DAHLKE, R. Mandaly léčí: terapie mandalou.
DAHLKE, R. Mandaly světa: Kniha meditací a malování.
DAHLKE, R. Mandaly světa: Meditace a léčivé rituály.
BRAUEN, M. Mandala – posvátný kruh tibetského buddhismu.